Nedávno jsem četla knihu s názvem "Slova lásky aneb kniha o tom,co hledá srdce". Už jen tenhle název mě přímo dostal. Ze začátku jsem spíše listovala, než se věnovala určitým moudrům. Jednou když jsem jela s nevl.taťkou na Rusavu a on šel za kamarádem a mě vyhodil někde tam, tak jsem se šla projít. Vyšla jsem na nějaký kopec tam si sedla a četla.... Náhodně jsem to otevřela na jedné straně a tam bylo tohle moudro:
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Nepřicházejí Vám,nýbrž přes vás.A nepatří Vám,
ačkoli žijete spolu.
Můžete je milovat,ale nemůžete je nutit
myslet jako vy,neboť mají své myšlenky.
Můžete střežit jejich těla,ale nikoli jejich duše,protože bydlí
v domech budoucnosti,
a ani ve snu je nemůžete učinit podobné vám,
protože život kráčí vpřed a nezdrží se u včerejška.
Chalíl Džibrán Džibrán (dobré jméno)
Nevím,jak u Vás,ale mě to naproto fascinovalo..
Příjde mi to pěkně řečené.. Ale to je na každém.. :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
to by si měli přečíst všichni rodiče...neřikam že moje sou nejhroznější, ale někteří jsou dost...no prostě by tohle potřebovali vtlouct do hlavy :D
Fakt dobrý myšlenky má ten Džtamten...zcela s ním souhlasím ;)
Já to četla mamce a ta jen kroutila hlavou...
Taky nemám nejhorší rodiče,ale něco maliko by si z toho vzít mohli.. :D
Okomentovat