Proč v životě není nic nastálo??? Proč se říká,že změna je život?
Pokud změna má být život, tak život nenávidím! Život totiž tím pádem jen bere.Sem tam dá,ale pak to zase veme... A to má být fér? Já myslím,že to není fér!!!
Člověk si myslí, jak není bohatý (ač už penězi,přáteli,...atd), ale není takhle bohatý navěky... Tohle bohatství trvá jen dočasu... A když nastane to "dočasu",... tak to bolí.....
Já vím,lidé se mění,....ale nemělo by jim být bráno... S každou ránou odchází přece i naděje,ne?
Kolik takových nadějí musí odejít aby člověk podlehl úzkosti,depresi,pocitu samoty?
Nechci si v téhlé své "úvaze" jen a jen stěžovat na něco,čemu momentálně podléhám...
Ale podléhám změnám,které ovládá sám život,..změnám, které mi teď berou něco pro mě v životě důležitého.. Berou mi to pomalu,ale jistě... Asi tak pomalu, že cítím každičkou malou změnu,..cítím ji intenzivněji,než kdyby to všechno probíhalo rychleji....
Každý nový den je pro mě horší,protože vím, že tím novým dnem jsem chudší a chudší... Chudší o něco,co už se nevrátí, jen vzpomínky zůstanou. Vzpomínky,které jsou zařezané v mé paměti...
Podléhám změnám,...změnám které dává sám život.....
4 komentáře:
Pěkná úvaha. Některé změny jsou skutečně velmi smutné a bolestivé, za jiné jsem ale naopak rád, protože přinášejí něco nového, někdy i lepšího, než co bylo. A na plynutí času vidím jako nejzajímavější jeho nezvratnost, jednosměrnost.
Ale ne, ať se ti stalo cokoliv, určitě vím jak se cítíš, přesně tyhle pocity, téměř stejný rozpoložení jsem měla asi před půl rokem. Život už je takový. Člověk je jako na houpačce, jednou nahoře, podruhé dole. Jediné co mě v takových dobách depky drží je že věřím v to, jak budoucnost bude jiná. Že ať už smutek trvá jak dlouho chce, jednou se to obrátí a já vždycky už jenom čekám než se tak stane, protože člověku už pak stejně nezbývá nic jiného.
A nejstrašnější je na tom všem slovo nikdy. Už nikdy nic nebude stejné a nejspíš ani podobné, ale já věřím na osud a tudíž věřím že někde v budoucnosti na nás čekají okamžiky, kdy budeme zase křičet z plna hrdla radostí.
Nakonec je tu otázka: život je normálně jako jasná obloha, kde semtam stíní mrak a nebo obloha zamračená, kdy semtam prosvitne slunce?
A mimochodem, Béla IV. byl dědeček kunhuty uherské což byla druhá manželka přemysla otakara II. Nechápu co je na tom asi tak důležitýho :D ta učitelka je fakt uplně blbá, jako bysme si to někdo po nějakym čase pamatoval ˘˘ omg
Je to krásné a už sem ti to na ICQ psala. Je to prostě úžasné a není co víc dodat!
Okomentovat