13.ledna....

No jo,. už si jdu opět stěžovat, zanadávat a nevím co jiného ještě. Nad mou hlavou se za posledních pár dní vytvořil velký černý mrak..
Když jsem si myslela, že už by mohlo všechno běžet dobrým směrem, nastane zlom, kterýho jsem se bála.. Tolik jsem byla pyšná na to jakou mám mamku,ikdyž někdy byly chvíle,kdy jsem pomalu myslela, že ne.. Najednou od ní, od člověka co by mi měl být nejbližší, přišla bodná rána.. Najednou jako by se dělo všechno, to, čeho se vnitřně nejvíc bojím.. Já chci všechno tak jak je ted!! Já nechci nic měnit na své rodině! Chci aby byla taková,...proč má být jiná? nebo větší?? Já nechci do svého života pustit už nikoho jiného.. Já mám dva sourozence, mamku,nevlastního tatku, psa a tohle je moje rodina...Co se jim na ní sakra nelíbí, že to všechno chtějí jinak?CO??? To nikoho nezajímá můj PITOMEJ názor!
Pořád se jen mění názory mamky.. Je jako měnící se počasí.. Jednou to, podruhé ono...
Možná jsem sobec, ale po tom všem co jsem zažila myslím, že mám právo být sobce.. Být sobcem, co chce svůj klid a mít jistotu... Možná nemá cenu sem pořád něco psát.. Nikoho to ve skutečnosti nezajímá,. Protože na světě je dalších X lidí,co mají problémy nebo Y lidí, co by za moje stupidní problémny dali cokoliv,aby se zbavili svých,možná o hodně vetších..
:(