I.KAPITOLA (SEMINÁRNÍ PRÁCE)

I.KAPITOLA (SEMINÁRNÍ PRÁCE)

„Ede,stůj.Kam zase běžíš?“ zavolala na Eda tmavovlasá dívka jménem Mary.
„Kam bych šel.Do knihovny,shánět materiály na seminární práci z dějin.“
Neměl dnes náladu zdržovat se s partou lidí,které baví sedět jen u sklenice nějakého pití.
„No tak Ede, to je příležitost!Tahle párty je jen jednou v roce.Edýýý….Prosím.“Nedala se odbýt Mary.
„Mary,omlouvám se,ale opravdu nemám na nějakou párty ani pomyšlení.. Chci napsat tu práci a pak se zase věnovat svým textům.“
„Tebe to pořád nepřešlo? Jsi v Mnichově! Tady je spousta lidí,kteří by se rádi stali něčím,jako třeba ty.“
„Mary,…dost… Nejdu a tečka.“ Ed se otočil a šel směrem ke knihovně. Cestou,ale pořád přemýšlel nad tím co mu řekla Mary. Co když má pravdu v tom,že to nedokáže…Co když se mu vysmějí v nakladatelství,až jim předložím své texty..? Co pak? V čem pak by byl dobrý? Co by mu zbylo?
Ve školní knihovně pátral po něčem,co by mu přiblížilo dobu 2.světové války v Evropě. Kolem knih avšak chodil aniž by si četl na hřbeti knih o čem vlastně jsou.Pořád myslel nad tím,co bude… Až najednou mu někdo knihu postavil před jeho oči a tím ho vytrhl z jeho „zatoulaných“ myšlenek.
„Je to přesně to,co hledáš,viď?“ někdo přitom řekl milým,něžným hlasem. Otočil se aby se podíval té osobě do tváře. Byla to dívka,jménem ji,ale neznal. Věděl,že je na škole nová a že mají společné přednášky dějin.
„Jak,…jak víš, že jsem hledal právě tohle?“ zeptal se dívky.
„Z hodiny, když profesor Schmider zadával témata na práce.“ Odpověděla dívka.
„Vlastně… Jak,se vlastně jmenuješ? Nějak jsme ještě neměli možnost se seznámit.“
„Jmenuji se Elizabet. No,to máš pravdu,že jsme neměli možnost,.. Většinou jsi stranou a něco si pořád sepisuješ. A pochybuji,že jsi tak pečlivý v zápiscích z výkladu profesora Schmidera.“ Řekla Elizabet a podala mu tu knihu do rukou.
„No , to máš pravdu.“ Usmál se Ed.
„Ouch,..promiň,zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Ed Tylers.“
„Vím… A prozradíš mi,co si neustále píšeš?“ vyzvídala Elizabet.
„No,..to by tě určitě nezajímalo.. Bylo by ti to k smíchu, opravdu.“
„Tak fajn. Třeba příště. Omlouvám se, ale už musím. Jdu pracovat na své práci. Ahoj Ede.“ Rozloučila se a vzápětí zmizela mezi regály s knihami.
„Ahoj…“ řekl už sám pro sebe Ed.
Ed se rohodl,že už by bylo na čese vrátit se zpět ke své seminárce. Proto si usedl ke stolu v knihovně a otevřel si knihu. Najednou si všiml,že v knize je něco založeného. Byla to přesně stránka, kde bylo všechno co potřeboval od A až do Z. Rozhlédl se okolo sebe,aby se podíval,jestli jej někdo sleduje. Nesledoval. Podíval se na ten papír a zjistil že je tam malým písmem něco napsáno. Myslela jsem, že by se ti to mohlo hodit, Eliz. Ještě jednou se rozhlédl jestli tu někde v okolí neuvidí Elizabet..Zase neviděl.
Z batohu si vytáhl notebook a začal psát. Sem tam si udělal nějaké poznámky na papír,jinak vše bystře zapisoval. Psal a psal. Ani nepostřehl kolik je už hodin. Podíval se tedy na mobil a zjistil,že je 16:48. Za 12 min. zavírají školní knihovnu. Asi by už měl jít.
Napsal poslední větu,co ho v hlavě napadla,zavřel notebook a schoval jej do batohu zpět.
Cestou domů přemýšlel nad tím, proč mu Elizabet podala knihu, a založila stranku,kterou přesně potřeboval.
Zvláštní…. Pomylel si Ed.