I I.KAPITOLA (DOPIS)

II.KAPITOLA (DOPIS)

Když došel Ed domů, pozdravil matku a šel do svého pokoje. Jeho pokoj byl místem,kam nikdo z rodiny nechodil. Rodiče věděli,že Ed má rád soukromí a on jim přeci nenarušuje to jejich. Byla to taková ta „moderní“ rodinka.. Každý si žil tak,jak uznal za vhodné,ale nijak nesměl nikdo z nich narušit, ustanovená pravidla rodiny.
„Oběd“ ozvalo se z jídelny.
„Už běžím,mami.“ Odpověděl Ed své matce.
Usedl ke stolu a matka začala servírovat oběd. Dnes udělala jeho oblíbené špízy.
„Špízy,..hm… to si nechám líbit, mami.“ Řekl Ed.
„No drahoušku, taky si je dnes zasloužíš.“
„Jakto? Nic zvláštního jsem dnes neudělal…Nebo snad ano?“ a šibalsky se usmál na matku.
„Ovšem,že ano! Když jsem dnes ráno vybírala poštu, byl tam i dopis o tvém přijetí na vysokou školu.“
„Tys jej otevřela?“
„Samozdřejmě.. Byla jsem zvědavá. Zlobíš se Edíku?“
„NE. A neříkej mi pořád Edíku. Už nejsem malý,mami.“ Když tato slova řekl,uvědomil si jedno. On dostal dopis z vysoké! „A jak jsem uspěl?“
„Výborně Edíku,tedy Ede, promiň.“
„Já se dostal?Páni,..už jsem to ani nečekal.“
„Jak příjde tatínek,zajdeme to někam pořádně oslavit.“
„A kde je vlastně táta?“ zeptal se Ed,když si uvědomil,že táta není doma.
„Ale, už má zase nějakou pracovní schůzku. Poslední dobou jich má čím dál víc.“ Povzdychla si máma.

Ed si jen zavzpomínal, jaké to bylo dřív. Táta byl většinou doma. Pracovní schůzky byly jednou za čas, kdež to teď? Teď má třeba i 3 do týdne. Něco mu nesedělo.
Sám pro sebe si řekl : „Však já na to příjdu.“
V tom se rozletěly dveře. „Rodino? Jste doma?“ byl to otec.
„My doma jsme,na rozdíl od někoho...“ řekla podrážděně matka.
„Rosemary,vždyť víš,že to všechno dělám pro rodinu.“
„Dost, zase by tohle skončilo hádkou, jako vždy.“ Zastavil rodiče Ed, pak ale pokračoval. „Dostal jsem se na vysokou.“
„Myslíš tu tvoji pisálkovou? Ede, myslíš, že tě celý život dokáže uživit to tvé psaní?“
„Proč by ne? Vždyť náš Edík píše hezky.“ Vpletla se do toho matka.
„Rosemery, to že píše hezké slohy a básničky na papírky neznamená,že ho to uživí! Já si nepřeji,abys na tu školu šel!“ Začal křičet otec.
„Na to nemáš právo,tati! Tohle je moje volba!“ vzdoroval Ed svému otci,ikdyž věděl,že otec mu odporování jen tak nepromine.
„Eduarde!Myslel jsem si,že jsi rozumný.Jak,ale vidím, tak výchova tvé matky se na tobě podepsala! Buď půjdeš na právnickou akademii nebo jsi vyděděn!“ tohle zdaleka Ed od svého otce nečekal…Vždyť ho celou dobu připravoval na to, že chce jít na žurnalistiku,a že podal už i na tu školu přihlášku.
„To nemůžeš Danieli, je to přeci tvůj syn!“ snažila se matka Eda zastat.
„Teď jdu na schůzku, jak příjdu, chci slyšet tvé rozhodnutí.“ Řekl otec a zmizel ze dveří.
Ed a matka zůstali stát v kuchyni.Ani jeden z nich takovou reakci od otce nečekal.
„Změnil se,….“ Vzdychla matka a slzy se ji začly kutálet po jejím utrápením obličeji.
Eduardovi bylo matky líto. Věděl, že je to jen jeho chyba a že kvůli němu to odnesla i jeho matka, když se ho chtěla zastat…
„Mami,.. já….promiň…“ nedokázal se dívat na utrápenou matku.
Vjela do něj,ale nevýdaná zlost. Ve svém pokoji se posadil na postel,… Nezmohl se ani na slovo.. Byl plný zlosti. Potřebovala ven. Najednou se zvedl, podíval se po pokoji a udělal něco, co by si nepředstavoval ani ve své nejhorší noční můře. Šanony s jeho texty a básničky vyházel na podlahu ze šanonu… Rozdělanou práci shrnul ze stolu na zem za ostatními texty.
Nikdy mu nebylo jako dnes.
V tom si vzpomněl na párty, o které dnes mluvila Mary ve škole.
Oblekl se, vyplížil se potichu z pokoje a vyšel z domu. Vytáhl z kapsy mobil a vyťukal sms pro Mary : Ahoj Mary,rozmyslil jsem si to. Jdu s vami na tu party.Ahoj Ed.
Během chvilky došla Edovi odpověd: Copak?Nas basnik ze stredni se chce konecne bavit? V 6 u me. Jsem rada,ze ses rozmyslel.
Když si Ed dočetl sms, znovu se zadívala na Basník ze střední. A najednou si pomyslil. To máš Mary pravdu,..Jsem jen básník ze střední. Víc být nemůžu. Ed tak silný kluk, pocítil jak se mu do očí hrnou slzy. Jeho sen se rozplynul. Nemůže přeci vzdorovat otci.
Uvědomil si,že Mary psala,že v 6 u ní. Úplně ztratil pojem o čase. Bylo už 17:23.
Zrychlil krok,aby to vůbec stihl. Cesta mu naštěstí utíkala rychle. Ani se nenadál a stál před jejím domem.
Zazvonil. Nic. Až po chvilce se otevřely dveře a vnich Mary. Měla ještě vlhké vlasy od koupele. Je tak krásná. Uvědomil si Ed.
„Ahoj Ede.“ Pozdravila Mary a letmo políbila Eda na tvář. Byl to už jejich takový rituál. Znaly se od svých 13 let,kdy spolu nastoupily na druhý stupeň na základní škole. Od té doby jsou skvělými přáteli.
„Ahoj Mary,..Sluší ti to.“
„Vždyť nejsem ještě oblečená na tu párty.“
„I přesto ti to sluší.“
„Nechej toho,nebo se budu červenat.“usmála se Mary a pokračovala „Pojď dál,..jen se půjdu převléci. Můžu ti něco nabídnout?“
„Ne, děkuji.“
Ed si stoupl k oknu a pozoroval dění na ulici. Najednou spatřil Elizabet. Elizabet si ho také všimla. Usmála se a zamávala mu. Ed ji úsměv opětoval.
„Už jsem hotová.“ Zavolala na něj Mary. „Co říkáš?Není to až moc vyzívavé?“
„Ne,jsi kouzelná….“ Odmlčel se,ale za krátkou chvíli pokračoval. „Ty Mary, bavila jsi se už s tou novou holkou co s námi chodí do dějin k profesoru Schmiderovi?“
„Myslíš tu…no…jak se jmenuje?Hm,..Elizabet,myslím. Ne, nebavila jsem se sní. Je taková,..zvláštní. Proč?“
„Ne, jen tak.“
„Už by jsme Ede měli pomalu jít na tu Benovu párty.“
„Tak jdeme..“ usmál se Ed, ikdyž mu dnes do úsměvu nebylo.

Když došli na párty, uvítala je spousta lidí. Každý byl překvapený,že došel i Ed. Na takové párty nebyl už od loňského léta. Pořád seděl totiž doma a psal..
Proto to chtěla s ním taky spousta přátel oslavit. Každý mu podával sklenici nějakého pití. Bylo mu jedno, že skoro pokaždé pije něco jiného. Utěšovalo to jeho vnitřní bolest, o které z nikým odsud nemohl mluvit. Neustále měl nějakou sklenici v ruce. Pomalu se mu začala motat hlava a nažínalo mu být poněkud špatně.
„Ede!Co to blbneš?“ psala se šokovaná Mary, když spatřila na gauči Eda,který pomalu nevnímal.
„Jen se trošku opil. Na tohle mu dej, to ho probere na nožky,škyt…“ řekl Ben a podal Mary nějakou sklenici naplněnou pro ni neznámím obsahem.
Nalila to do Eda a vyčkávala co se bude dál dít. „Co to vlastně Bene je?“ zeptala se Mary.
„Co by? Trošku slivovičky škyt…od rodiny škyt.“odpověděl Ben.Mary nevěřila svým vlastním uším.„Zbláznil ses? Vždyť ho tím můžeš zabít?“
„Vždyť je to lék. Navíc,..já pít umím.škyt.“
„Jestli se mu něco stane, tak to bude na nás všechny!“ a brátila se zpět na Eda. „Ede,prosím tě,prober se!“ začala s ním škubat, ale Ed nereagoval. Neměla moc času. Pokud je to otrava, musí to hned z něj pryč. Vytáhla mobil a vyťukala číslo 155.